Pokud jste si zkoušeli měnit stav balíků podle minulé kapitoly, možná jste si všimli, že se v systému samotném nic nezměnilo - nepřibyly nové programy ani staré nezmizely. Skutečné změny se provedou, až k tomu dáte pokyn. Z toho také vyplývá, že si můžete hrát se stavem balíků tak dlouho, dokud nebudete spokojeni a teprve poté změny „zaznamenat“, čímž dojde k samotné instalaci a odstraňování balíků.[8]
Pro zaznamenání změn se používá příkaz g). Po prvním spuštění se objeví obrazovka se souhrnem změn, které jsou naplánovány. Tato obrazovka není nic jiného, než starý známý seznam balíků a proto v něm můžete provádět finální úpravy (například anulování nechtěných odstranění) stejně jako v hlavním seznamu.
→ (Kdykoliv nyní můžete použít q) a zrušit tak instalaci, nebo znovu spustit → (g) a pokračovat dále. aptitude pak stáhne všechny potřebné balíky a poté vás vyzve k pokračování v instalaci. Teprve zvolíte-li „Pokračovat“, zahájí se instalace, aktualizace a odstraňování.
→ (
Stažené balíky jsou umístěny v adresáři pro vyrovnávací paměť (obvykle
/var/cache/apt/archives
). Za normálních okolností
se zde balíky kupí až do nekonečna, ehm, tedy přesněji až do vyčerpání
volného prostoru na disku. Chcete-li obsah tohoto adresáře jednorázově
smazat, použijte → . Chcete-li smazat pouze balíky, které
se již nedají stáhnout (t.j. zastaralé balíky), použijte
→ .
[8] Tomuto kroku se někdy říká „instalace“, i když kromě toho může probíhat i aktualizace nebo odstraňování balíků.